O mně

„Můj příběh, kterému jsem na začátku dal pracovní název „FreeSpirit – svobodný duch“, se začal psát někdy ke konci roku 2016. Po mnoha letech strávených prací v kanceláři, dýchajíc rytmem korporátu, jsem pochopil, že práce, vykonávaná bez radosti a lásky k ní samotné, je v podstatě prostitucí. A když mi to jednoho dne došlo – už nikdy nebylo nic jako předtím.“

A tak jsem dal v práci výpověď. Ve chvíli, kdy jsem firmu opouštěl, jsem ještě sám nevěděl, jakým směrem se mé další kroky povedou. V hlavě se mi ale zrodila jasná „vize“. Vize o svobodném cestování, životě a práci na cestách. Zmocnila se mě obrovská touha zbořit všechny konvence a zkusit něco, co jsem předtím nikdy nezkusil.

Tímto krokem jsem doslova odstartoval asi rok a půl trvající „pracovní terapii“, během níž jsem měl možnost si připomenout vše, co už umím, a naučit se to, co jsem ohledně přestavby auta na obytné ještě neuměl.
A popravdě – bylo toho hodně. Komplexnost některých témat byla doslova fascinující. (elektrika, voda, izolace…) Na můj „hlad po informacích“ krásně reagoval Vesmír a do cesty mi poslal (v té době ještě mladou) diskusní facebookovou skupinu nomadem.cz, ze které jsem čerpal inspiraci a mnohé cenné rady.
Práce na mém prvním autě se jednou setkala s obdivem a jindy zase s kritikou, která mě v případě, že byla konstruktivní, opět posunula o malý krok vpřed. A tak se dílo rodilo. Dostávalo svůj jedinečný tvar a vysněnou funkčnost, na kterou jsem kladl důraz. Nemělo totiž jít jen o auto, ve kterém strávím jednu dovolenou za rok – mělo to být auto pro život. Život v dodávce – alias #Vanlife.

V rámci mé původně plánované cesty do Portugalska (ano – takový byl plán) jsem se rozhodl najít si na pár měsíců práci, která by dotankovala mou „cestovatelskou kasu“. A z Portugalska se stalo na krátkou dobu Švýcarsko. Zde se na mě usmálo štěstí a začala se psát kapitola Camping Caravan Centra, ve kterém jsem strávil 9 měsíců plných obytných aut a různých prací. Předávání nových aut, školení zákazníků, provoz půjčovny či opravy a úpravy aut zákazníků byly práce, které jsem miloval. Období, které mi dalo mnoho.
Vedl jsem zajímavé rozhovory se zákazníky, které mi poodkryly jejich priority a „vzorce rozhodování“ při výběru toho správného obytného auta. Rukama mi prošly desítky modelů obytných aut od různých výrobců, což mi rozšířilo obzory v oblasti jejich technického a materiálového zpracování. Prostě „workshop“ jako hrom. ☺️
Obytná auta mi zkrátka učarovala. Opět mě začaly svědit dlaně a v hlavě jsem už spřádal plány, jak po mém návratu prodám své „první auto“ FreeSpirit I. a postavím nové, ještě lepší.

Ještě před mým návratem ze Švýcarska se objevil „náhodný zájemce“, přesněji řečeno zájemkyně, která se od známých známých doslechla, že auto bude na prodej a měla o něj velký zájem.
Prošly mnou trochu zvláštní pocity. Jeden byl ten nepříjemný, kdy jsem si uvědomoval, že prodávám „kus sebe“. Něco, co bylo dlouhou dobu součástí mého života a co mi pomohlo na cestě ke svobodě – svobodě ducha, k sobě samému.
Druhý pocit byl ale pocit radosti z dokonalého načasování. ☺️ Protože už pár dní poté, co si Daniela FreeSpirit I. převzala, jsem mířil na Slovensko, kde na mě čekal jeho nástupce – (asi půl roku na internetu sledovaný) budoucí – FreeSpirit II. 🙌

A někde tady se začaly psát první řádky kapitoly s názvem NOMAD CAMPER. Zmocnila se mě totiž touha znovu si postavit auto, které bude splňovat všechny požadavky a potřeby, se kterými jsem se jako „nomád“ za ten rok života v autě měl možnost setkat. Měl jsem dost času přemýšlet o tom, co by v „novém“ autě mělo a mohlo být jinak. Lepší, krásnější, kvalitnější. FreeSpirit I. mi tedy dokonale posloužil jako „prototyp“, který jsem měl možnost dlouhodobě testovat.
V hlavě jsem měl dokonalou představu o tom, jak bude mé nové auto vypadat a co všechno bude obsahovat.

Na přestavbu jsem si vyhradil tolik času, abych se jí mohl věnovat naplno. Čili „full-time“. Auto se rodilo v mé rakouské minidílně, do které se stejně jako jeho předchůdce FS1 kvůli své výšce zase nevešlo. Takže vlastně vznikalo „na ulici“, kde, jak dobře víme, každou práci na autě provázely rozmary počasí.
Přestavbu jsem zahájil 16.09.2019 v kraťasech a tričku a dokončil 03.12.2019 v zimní čepici a rukavicích. 🙈

Na úplném začátku celé této akce, kdy byl FreeSpirit II. jen holou plechovkou s vyříznutými otvory pro boční okna, nastal velký „moment překvapení“. Zazvonil mi telefon a na druhé straně paní Marion, která se doslechla, že stavím další auto, o které by měla zájem.
Byla to zvláštní situace. Neznámá paní má zájem o auto, které vlastně ještě ani neexistuje.
Aby nešlo jen o prodej „kočky v pytli“, domluvili jsme si setkání během přestavby, aby si mohla udělat obrázek o tom, jak by ta „kočka“ mohla vypadat ve finále.

Její návštěvu jsem nakonec odkládal až do chvíle, kdy bylo auto definitivně hotové. (prezentace „polotovarů“ není má silná stránka)
03.12.2019 Marion přijela, podívala se a auto koupila.